Michael a Sara

Příběh Michaela Scofielda a Sary Tancredi je nejspíš známý všem, co sledují seriál Prison Break. Komu by taky mohl uniknout vztah dvou na první pohled tak blízkých a současně tak vzdálených lidí.


Kdyby se Michael (stavební inženýr) a Sara (lékařka) potkali za jiných okolností, nejspíš by k sobě vzplanuli okamžitou láskou… nebo také ne; možná by kolem sebe prošli jako dva cizí lidé. Kdo ví. Jenže osud je svedl dohromady, a tak započal jejich příběh…


pozn.: příběh jsem musela rozebrat hodně podrobně i se všemi bočními dějovými liniemi, jinak by nebyly jasné souvislosti


Michael Scofield se dobrovolně nechal uvěznit ve státní věznici Fox River, kde jeho bratr Lincoln, čeká na trest smrti. Jelikož je Linc nevinný, rozhodne se ho jeho bratr dostat ven z vězení. Když to nejde legální cestou a všechna odvolání jsou zamítnuta, rozhodne se naplánovat své uvěznění a následný společný útěk.


Ve vězení se během příprav na útěk seznámí s mladou doktorkou Sarou. Sara, jejíž otec je guvernérem, pracuje ve vězení, protože měla v minulosti problémy s drogami a jako takový pokus o vykoupení se rozhodla přijmout práci ve vězeňské ošetřovně.


Už při jejich prvním setkání je patrné, že mezi nimi jiskří určitá chemie, ale oba jsou dost nohama na zemi na to, aby věděli, že pokus o jakýkoliv bližší kontakt je holý nesmysl. Michael si ve vězení užívá dosti krušné chvíle, a tak je na ošetřovně poměrně často. Sara mu kromě píchání inzulínu ošetřuje různá "náhodná" zranění a přitom se s Michaelem pomalu sbližuje. Tak nějak vnitřně cítí, že je Michael jiný, než většina ostatních vězňů, ale rozum jí stále brání v tom, dívat se na něj jako na muže. Michael je prostě jen další vězeň. Jenže Michael chodí na ošetřovnu také z dalšího důvodu - hraje klíčovou roli v jeho plánu na útěk, který se má uskutečnit právě přes ošetřovnu.


Při jednom z jejich setkání Michael Saře přislíbí, že pokud se z vězení dostane živý, vezme ji na večeři (tato scéna má potom význam vzhledem k vývoji dalšího děje). Sara mu (na oko) chladně odpoví, že právě tohle jeho charisma ho dostává do potíží.


Když si jednou Michael všimne, že má Sara ve své kanceláři květiny a pochválí je, Sara hořce odpoví, že jsou od jejího otce. Michael chvíli vyzvídá a dozví se, že Sara nemá ráda živé květiny proto, že přežijí jen krátkou dobu a stejně nakonec skončí v odpadkovém koši.


Michael: Vyhodila jsi ty květiny.
Sara: Jo, jak jsem řekla, nevydrží.
Michael: Myslím, že ještě neuschly.
Sara: Nerada se upínám k něčemu, o čem vím, že nepřežije.
Michael: Proč jsi tak cynická?
Sara: Michaele, podle mě existuje cynismus a taky realismus.
Michael: A taky optimismus. Naděje. Víra.
Sara: To říká mužský s osmi prsty, který trčí ve státní věznici.
Michael: Prsty se přeceňují.
Sara: Díky, že se mě snažíš rozesmát. Dneska ne.
Michael: Nikdy nevíš.
Sara: Jsme hotovi.
[když se Sara otočí, Michael jí během nestřežené chvíle nechá na stole kytku poskládanou jako origami]


Vztah Michaela a Sary postupuje opravdu malými krůčky. Jak jinak může taky postupovat vztah vězně a doktorky. Přesto si však Michael a Sara najdou chvíle, kdy se sbližují a poznávají jeden druhého. Michael si získává Sařinu důvěru a Sara si pomalu získává Michaelovo srdce.


Jenže se nemilosrdně blíží den velkého útěku… Michael se opět dostává na ošetřovnu se zraněním. Sara mu ošklivé poranění ošetřuje a když se k sobě přiblíží, Michael ji políbí (a podaří se mu sebrat jí její klíče). Po několikavteřinovém, Sarou opětovaném polibku:


Sara: Co ode mě chceš, Michaele?
Michael: Saro...potřebuji, abys pro mě něco udělala.
Sara: Co?
Michael: Počkej na mě.
Michael: Nebude to vždycky takové. Tahle místnost, tohle vězení.
Sara: Do té doby, nemůžu. My nemůžeme. Sakra. Já nemůžu. A musím jít.


Sara zjistí, že nemá svoje klíče od ošetřovny a dojde jí, že jí je Michael vzal během polibku. Dovtípí se, že ji Michael využil. Když se jí den na to Michael ptá, jestli rozumí tomu, co se předtím stalo, Sara odpoví, že je jí to naprosto jasné. Najednou se najdou její klíče (které jí Michael šikovně vrátil hned, jak udělal jejich kopii), ale Sara ho převeze tím, že pozvala údržbáře na výměnu zámků. Když tohle Michaelovi sdělí, naprosto ho to vyvede z konceptu a Sara sleduje jeho zoufalý pohled v očích. Nakonec na něj udeří přímo a řekne mu, aby byl alespoň chlap a přiznal to. Aby jí řekl o co o mu jde: drogy, jehly nebo něco jiného. Michael to tedy udělá a svěří se jí se svým plánem, jak osvobodit svého nevinného bratra. Sara mu odpoví, že kvůli němu nehodlá porušovat zákon a že mu musí být jasné, že má povinnost to ohlásit. Michael ji poprosí pouze o to, aby "zapomněla" v noci zamknout. Sara je zmatená, ptá se Michaela, jestli to měl všechno od začátku naplánované. On přizná, že z počátku to byl jen plán, ale že se teď jeho city změnily. Sara neví, co na to říct, a tak odejde.


Sara je psychicky na dně, jde za svým otcem a žádá ho, aby ještě zvážil Lincův případ a zkouší v něm probudit svědomí. Otec jí však odbude se slovy že "nebude diskutovat o morálce s feťačkou a zlodějkou". Saru tohle nesmírně zabolí, a tak se vrací zpět do vězení, kde ukradne několik lahviček morfinu.


Michael s radostí zjišťuje, že Sara dveře nechala skutečně otevřené, a tak jejich útěku nic nebrání. Sara v tuhle chvíli sedí ve svém autě a zhrouceně pláče.


Po zdařilém útěku Michaela, Lincolna a šesti dalších vězňů probíhá ve vězení vyšetřování a vychází najevo, že někdo musel úmyslně nechat dveře otevřené. Ředitel věznice se dovtípí, kdo to asi mohl být… Policie vrazí do Sařina bytu se zatykačem a nachází Saru v bezvědomí s bílou pěnou u pusy. Předávkovala se morfinem…

-> pokračování